Erno Matti Vuorinen

Záře měsíce,hlasem se vine do pozadím mlčenlivého.

Vlasy zlaté v kořeny mění se, oči modré mé srdce bije.

Hladíš mě,  řůže padají na lože prázdné odtud je ta záře ?

Hladíš mě  jemně, až mé srdce za tebou teskne, laskou tvou...

Polibek sládky jest od může neznámého, ruku svou mi nabídne.

Do zahrady  plné černých růží zavede mne
Zdroj: http://msdeaiven.pise.cz/3-emppu-voironen.html